Hlavní nabídka
Míša s Jitkou jeli autem a Líba jel na kole od Jitky. Už jsme byli docela daleko a holky nás stále nepředjely. Ukázalo se, že nezaregistrovaly, kudy jsme se vydali a jeli jinam. Podruhé nás předjížděly těsně před kempem, jelikož se trochu zakufrovaly v Nové Bystřici. Když jsme dorazili do kempu, čekalo nás nepříjemné překvapení. Kemp byl zavřený a otvírali ho téměř až za měsíc. Vláďa to tu naštěstí znal, jelikož sem jezdil na dovolenou a tak dohodnul v chatičkovém kempu naproti to, že jsme si mohli postavit v kempu, kde jsou normálně jen chatičky, stany.
Ráno jsme měli v úmyslu vyrazit úzkokolejkou do Jindřichova Hradce a odtamtud po vlastní ose do Veselí nad Lužnicí. Byl jsem vcelku nervózní, když pořád měli všichni dost času a odjezd vlaku úzkokolejky se blížil. Proto jsem se zavěsil za Jitku, jenž to rozjela z mírného kopce od kempu 40km/h a držel se jí až na nádraží. Klukům jsme trochu ujeli a tak to vzali trochu oklikou, cestou jenž jsme tam jeli včera večer, když jsme se byli dívat na jízdní řád. Jenže úzkokolejka nejela. A tak jsme se vydali směr Veselí nad Lužnicí po vlastní ose. Projeli jsme Novou Bystřicí, Smrčnou, Novým Vojířovem, Sedlem do Lásenice, kde jsme se rozloučili se Zdendou, jenž to vzal přímo na Jindřichův Hradec na vlak, jelikož už byl rád, že jede. My jsme dál pokračovali na Vydří, kde jsme se trochu zakufrovali. Správná silnice byla v žalostném stavu a na první pohled vypadala, že vede do statku.
Kousek za Ploští, když jsme si dávali oraz, tak jsme pozorovali na poli před námi nějaké dva ptáky. Ale nepřišli jsme na to, co byli zač. Cestou jsme viděli i nějaké vodáky na Lužnici. Dále jsme pokračovali na Hatin , Jemčinu, kde byl pěkný zámek a také vývěska se žádostí o spolupráci s policií ve věci vraždy. V Novosedlech pod Nežárkou jsme zastavili na parkovišti za jednotou na krátké občerstvení, jenž jsem využil na vyfotografování místní prodejny jednoty od rybníka a další objekt co jsem vyfotil, byl malý kostelík, jehož jsem si všimnul při rozhlížení, při nájezdu do křižovatky, když jsem jeli kolem. Za Kolencem jsme odbočili na Klec a jeli jsme mezi rybníky a pak po pěkné lesní cestě. Poté, co jsme vyjeli z lesa a vrátili se opět na silnici, jsme konečně dorazili do Veselí nad Lužnicí.
Dojeli jsme na nádraží kolem 13 hodiny a tam zjistili, že Zdenda se pokouší dostat na vlak, co měl jel za pár minut. Na to, že má věci u Míši v autě, jenž měla dle dohody přijet na nádraží v 16 hodin nehleděl a vlakem odjel. Tenhle závěrečný přesun dlouhý asi 60km jsme v pohodovém tempu zvládli asi za 4 hodiny včetně všech přestávek. Pomohly tomu i ze začátku časté a rychlé sjezdy. Jelikož jsme měli spoustu času, tak jsme vyrazili na druhý konec města, kde bylo náměstí na nějaké to jídlo.
Jenže nic kloudného tam nebylo a tak jsme se zas vrátili přes řeku zpět a zabočili k jedné restauraci se zahrádkou. Tam bylo ale nacpáno. Tak jsme zkusili ještě jednu kousek dále a tam na zvýšené terase jsme se usadili a dali si oběd. Když jsme se v klidu najedli, vydali jsme se v poklidu na nádraží. Tam jsme se pokoušeli marně dovolat Míše či Líbovi. Naše obavy byly ale zbytečné, jelikož se ukázali tak, jak jsme se dohodli. Přebrali jsme si věci a čekali na vlak. Jitka věnovala volné dvě místeky na kola dvěma nešťasným slečnám, co by jinak jely nejdříve za 3 hodiny a mě se podařilo Jitce zachránit jednu z tašek, co jí spadla pod vlak, když se prodírala s kolem k vagónu, aby ho naložila. Vlak měl jako obvykle trochu zpoždění a byl opět narvaný. K mému údivu se v Táboře uvolnilo až na dva lidi kupé, a tak jsme tam zasedli.
Na Hlavním nádraží v Praze jsme si zajeli do slepého podchodu. Nejdříve jsme zkusili vyjet výtahem na druhé nástupiště, ale to se ukázalo jako špatné rozhodnutí. Jitka, aby nemusel čekat, jelikož do výtahu se vešlo jen jedno kolo vyjela na první nástupiště, což se ukázalo jako správná volba. Jak jsme my tři vyjeli na druhé, tak jsme opět zajeli dolů a vyjeli na prvním. Bylo docela zajímavé, jak já, co opouštěl poslední druhé nástupiště jsem viděl, jak první už vyjíždí na prvním nástupišti a druhý zajíždí dolů do podchodu. Když jsem se konečně dostal k výtahu na první nástupiště a zajel do něj, tak začal stávkovat. Pořád otvíral a zavíral dveře. Tak jsem se naštval, popadnul kolo a vylezl po nefunkčních eskalátorech nahoru. Zrovna včas, abych viděl, jak někdo s kolem vyjíždí ven z haly na chodník před nádražím. Vyjel jsem tam také, ale neviděl nikoho. Proto jsem se vydal směrem k hlavní části nádraží. Tam jsem opět zahlédl někoho s kolem, jak leze do nádraží.