Hlavní nabídka
No a konečně na schodech od Fantovy kavárny jsem je dohonil. Byli to opravdu oni. Jelikož jsme jeli metrem každý na druhou stranu, tak jsme se rozloučili v odbavovací hale a zalezli každý na svůj směr metra. Moje jelo dřív, ale bylo tak nacpané koly, že jsem to vzdal a počkal na další. Původně jsem si myslel, že potáhnu do 4. patra bez výtahu nejdříve tašku se stanem a spacákem, pak brašny a nakonec kolo, ale jak jsem byl nějak rozjetý, tak jsem popadnul kolo se vším, co na něm bylo a vynes vše najednou.
Prodloužený víkend se opravdu povedl. Díky tomu, že Míša nakonec jela autem, jsme nemuseli dva dny ze čtyř tahat kompletní výbavu na kole a díky tomu to bylo méně namáhavé. Nevím, jak bych to zvládnul s nákladem cestu do Slavonic, když jsem měl co dělat nalehko. Počasí vyšlo jak na objednávku. Jitka kvůli špatné předpovědi počasí uvažovala o zrušení, ale nakonec se to risklo a bylo to ku prospěchu věci.
Silnější přeháňka s bouřkou nás zastihla na obědě a pak stejný den nás déšť zahnal pozdě večer do stanů. Vloudily se i chybičky v podobě motoráku, jenž bral jen dvě kola, nejezdící úzkokolejky a nefunkčního kempu. Tyto problémy se však pružně vyřešily a tak v podstatě jako problémy přestaly existovat chvíli po jejich zjištění. Mě samotnému to dalo jak zas pár zkušeností ohledně jízdy na kole, tak i toho, že zas ujedu víc, než jsem si myslel. Najel jsem pohodovým tempem od čtvrtka večera do neděle poledne 180km, z toho asi polovinu s plnou zátěží. Ti co nejeli vlakem z Veselí nad Lužnicí do Jindřichova Hradce jako já, tak měli o 50km víc. Dost mě těší i to, že jsem zapadnul do téhle prima party lidí a že nejsem jen ten, co s nimi jezdí, ale i (jak doufám) o něco víc.
Na reportáž na původním webu s fotkami a dalšími podrobnostmi se můžete podívat zde.