Hlavní nabídka
Jako každá akce, co se pokouším pořádat, tak se neobejde při počátečním zařizování bez problémů. Stejně tak probíhalo i u tohoto výletu. První termín, co jsem vyhlásil, se nepřihlásil vůbec nikdo. Pak se ukázalo, že drtivá část lidí je kdesi na vodě. Proto jsem vyhlásil další termín s tím, že pokud se nikdo opět nepřihlásí, tak výlet odložím na neurčito. To se však naštěstí nestalo. Nejdřív jako první se přihlásil Krušnohorák s tím, že by jel a že můžeme jet klidně i sami. Pak se nahlásil Zdenda s bráchou. Následovala Irena, pak Míša s Petrem a nakonec Alesia s přítelem. Jelikož jsem tušil, že je lepší víc lidí než míň, tak jsem to rozhlásil i po svých známých, ale nikdo se nechytil.
Celý týden jsem pozoroval počasí a nevypadalo to vůbec dobře. Samé přeháňky, bouřky, kroupy a vichr. V průběhu týdne se počasí jen trochu měnilo, ale bylo to skoro stále stejný. Špatný. Když se už blížil termín, tak jsem našel ještě na webu předpověď srážek vypočítaný programem Aladin. Nad částí východních Čech tam sedělo sice ne bezmračné, ale bezesrážkové oko.
Poslední den před odjezdem jsem zpozoroval, že Míša je online a tak jsem se jí zeptal, jestli jí neodrazuje od výletu předpověď počasí. K mému překvapení mě sdělila, že sice ne kvůli počasí, ale že o víkendu něco má a tak nejspíš nepojede.
V pátek 11.7.08 jsem se vytratil brzy z práce a došel se domů převlíknout a pro kolo. Z počátku to vypadalo, že čas 16:30, kdy jsem vyhlásil sraz, nebudu stíhat, ale vše jelo akorát a tak se to podařilo lépe, než jsem čekal. Než jsem se dočkal účastníků výletu, tak se u mě zastavili dva známí z internetu, co taky někam jeli. Bylo už 16:35, když dorazil první účastník a to Zdendův brácha. Chvíli poté mě zazvonil mobil, že Zdenda dorazí asi za 15 minut. Když dorazil, začal jsem být nervózní, jelikož vlak už měl jet za 10minut a Krušnohorák nikde. Od Zdendy jsem se následně dozvěděl, že Irena ani Petr nedorazí. Informace to byla zhruba hodinu stará. Když už jsme Krušnohoráka chtěli volat, tak se najednou ukázal. Vystřelil jsem tedy pro lístky a postavil do nejkratší fronty. Jenže po pár minutách bylo jasné, že ač je fronta nejkratší, tak to bude na dlouho, jelikož slečna za přepážkou tam cosi sáhodlouze vypisovala. Postavil jsem se, proto do vedlejší fronty kde jsem bez problémů získal lístky na vlak. Slečna u vedlejšího okýnka stále něco psala. Doběhl jsem k naší skupince a podíval se na tabuli odjezdů, na jakou kolej náš vlak přijede. Ale místo nástupiště, tam začalo naskakovat zpoždění, jenž se nakonec vyšplhalo na 50 minut.
Když jsme se konečně dočkali, uložili kola do vagónu, tak jsem začali hledat místo. To jsme našli skoro až na konci vlaku. Cesta ubíhala v pohodě, jen jsme se museli v Hradci Králové přesunou více dopředu, jelikož zadní vozy jely jen právě do Hradce. V Týníšti jsme v pohodě vystoupili a sotva jsme byli i s kolama venku z vlaku, tak vlak už odjížděl. Po dohodě s ostatními jsme do Bolehoště k mé babičce nejeli přímo, ale zavedl jsem je do lesa na cyklostezku jenž se vine podél tratě Týníště – Třebechovice. Nakonec jsme dojeli až k ohradě s bílými daňky a ne s jeleny, jak jsem se mylně domíval. Následně jsme vyrazili přes kraj Obědovic , Polánky a Ledce do Bolehoště.
Když jsme odbočovali v Obědovicích na boční silnici, tak Krušnohorák nevěřil, že jedem správně. Místo pěkného asfaltu se totiž objevilo ztvrdlé bahno rozryté kolama traktorů. To však po pár desítkách metrů přešlo opět do asfaltky na kterou jsem se chtěl dostat. Sotva jsme vyjeli z lesa za Polánkami , bylo vidět, že se něco žene. Byl docela slušný vítr a po nějaké době začaly nebe křižovat blesky. Ale zatím ani kapka. V Ledcích zazvonil Zdendovi mobil a tak jsme se dozvěděli, že Aleisia s přítelem, co jeli autem, už na nás čekají u babičky. Když jsme tam za 15 minut dorazili, uviděli jsme je před zahrádkou. Chvilku poté vyrazil ze dveří vily švagr a šel nám odemknout plechovou garáž, kde jsme si schovali kola. Než však stihnul odemknout, celá vesnice potemněla. Přestal jít proud. Tmou jsme se doklopýtali až do prázdného bytu v patře, kde jsme se ubytovali. Na svícení jsme dostali pár svíček a jednu petrolejku. Sotva jsme se tak nějak ubytovali, spustil se vytrvalý liják, jenž neskočil ani do té doby, co jsem usnul. Spát jsme šli s tím, že musíme ráno brzy vstávat, jelikož cyklobus jede z Křivic 7:40. Saša a Alesisa šli spát k našemu překvapení do auta, ač měli připravený ležení v samostatným pokoji.
Ráno, když jsme se chystali, se Krušnohorák rozhodnul udělat si vlastní program a že si ještě trochu přispí. Nechali jsme ho a ať si dělá jak myslí vyrazili jsme na 3km přesun na cyklobus. Venku bylo trochu chladno, pod mrakem, ale ani nekáplo. Po drobných technických potížích (Aleise spadnul řetěz), jsme s asi 10 minutovou rezervou dorazili na zastávku autobusu. Cyklobus měl trochu zpoždění, jelikož i přes nejisté počasí vezl něco kolem 20 cyklistů s koly. Z tohoto důvodu jsme v Rychnově nepřesedali, i když náš cyklobus byl víceméně jen posilový. Ten hlavní cyklobus, co začínal ne v Týníšti jako ten náš, ale v Chocni, tak byl taky vcelku plný.