Hlavní nabídka
Středa 7.5.2008
Večer jsem se sbalil na svůj první vícedenní cyklistický výlet. Jelikož jsem s tím neměl ještě moc zkušeností, raději jsem ještě trochu vyzpovídal Vláďu, co brát a co nebrat. Abych se nenudil, tak jsem postupně hledal pumpičku, poté přední světlo na kolo a nakonec doklady. Spát jsem šel kolem půlnoci a celkem utahanej.
Čtvrtek 8.5.2008
Měl jsem docela obavu, abych po nočních přípravách na cestu nezapsal. Proto jsem si objednal u mámy buzení po telefonu. Naštěstí jsem ho nemusel využít. Sraz byl v 7:20 na Hlavním nádraží u pokladen. Já, jelikož mě vše jelo naprosto ideálně jsem tam byl již kolem 6:45. S neklidem jsem sledoval frontu k pokladnám, jenž měla chvílemi až 60 lidí. Co mě ke klidu nepřidalo, tak celý prostor před novými krámky mě připadal jak parking na kola a další cyklisti neustále přibývali. Když bylo již téměř 7:20 a já byl stále sám, byl jsem jak na trní. Když už jsem pomalu sahal po mobilu, tak se objevil Zdenda. Nakonec jsme se sešli včas všichni, co jeli vlakem. Jeli jsme v sestavě Vláďa,Zdenda,Petr, Jíra, Jana a já. Kola jsme naložili bez problémů a našli jedno kupé kde seděl jeden starší chlap, jehož jsme nakonec ve vší slušnosti vypudili., takže jsme měli celý kupé pro sebe.
Cesta pomalu ubíhala až do Letovic. Tam nahlásili, že budem mít zpoždění 30 minut, jelikož se rozbila lokomotiva. Kluci vyběhli včetně Jany ven do hospody na pivo. Jenže náhradní lokomotiva dorazila překvapivě brzy a tak Zdenda byl nucen nechat v hospodě půlku nedopitého piva. Do Brna jsme přijeli asi s 50 minutovým zpozděním a tak jsme považovali náš spoj do Břeclavi za ujetý, jelikož měl odjíždět před 5 minutami. Jaký však bylo naše překvapení, když se ukázalo, že je to vlak stojící na druhé koleji stejného nástupiště. Navíc vagóny, jenž přepravovaly kola byly přímo proti sobě. Po dohadech s průvodčím, že ač máme jen tři samolepky, tak nám patří kol šest je nám přece jen vydal. Asi po hodinové jízdě jsme dorazili bez dalších problémů do Břeclavi.
Cestou jsme zjistili, že kromě Vládi, jenž si reservaci zajistil sám pro svoje kolo, nemáme rezervaci na kola zpátky z Brna a tak jsme se ji pokusili získat v Břeclavi. Tady jsme ale narazili. Dozvěděli jsme se, že rezervaci jenž chceme a Vláďa si ji z vlastní iniciativy pro sebe zajistil, prý neexistuje. Poté jsme to zkusili s číslem vlaku, ale horko těžko jsme uspěli až na třetí pokus, kdy nám Vláďa půjčil svoje potvrzení o rezervaci a paní v pokladně to konečně našla.
Po nakoupení zásob v místní prodejně jsme vyrazili do Lednice. Kromě jedný malý zajížďky v Břeclavi jsme silnici na Lednici našli bez problémů. Totéž se dalo říct i o kempu. Tam již byla Jitka, Vláďa3 a Míša. O chvíli pozdějc dorazil Pavel a nakonec i i Jarka s dcerou. Já se nakonec přidal k Vláďovi, Zdendovi a Pavlovi do jedné ze tří chatek, jenž jsme měli zamluvené. Chatky nebyly nic velkého. Mohly mít tak 3,5x2,5m. Vevnitř byly dvě palandy, malý stoleček a jedna židle. Na stěně u dveří ještě pár háčků a mezi postelemi malá polička. A to bylo naprosto vše. Žádný skříňky ani větší polička na věci. Tento den mě utkvěla jedna hláška jedné nejmenované slečny: „Potřebuju uříznout chcíplýho ptáka, má někdo nůž?“ Někdo totiž na chatku, kde se zabydlela Jitka, Míša, Jana a Vláďa3 pověsil na provázek nějaký mrtvý ptáče.
Jelikož nebylo ještě příliš pozdě, rozhodli jsme se projet po místních cyklostezkách. Byl to pohodová nenáročná vyjížďka. Byla asi 35km dlouhá a kromě jednoho malýho kopečku v polích byla téměř celá po naprosté rovině. Pár set metrů před kempem začalo trochu pršet a sotva jsme se usadili v chatkách, zpustil se déšť naplno. Nepršelo dlouho. Asi po hodině déšť ustal. Původně jsme zkusili dát kola do chatky, ale ukázalo se, že je to nemožné a pro jsme zamkli kola venku před chatkou ke stolu.
Pátek 9.5.2008
Tento den jsme si naplánovali Pálavu. Myslel jsem si, že to bude snadné, vzhledem k mým informacím od bývalé kolegyně z práce, že kolem Lednice je rovina. Nebyla to úplně pravda, jelikož jak se ukázalo, Pálava není oblast, jak jsem si původně myslel, ale slušně velký kopec. Nejprve jsme měli za to, že cesta vede přes lednický park, ale ukázalo se, že cyklostezka, jenž hledáme je přesně na opačnou stranu. Projeli jsme Lednicí a nádhernou přírodou, kolem Novomlýnských nádrží jsme dorazili do Pavlova. Tam po chvíli hledání a dohadování zasedli v jedné picérii, kde měli jen picu a saláty. Někdo si dal picu a někdo jen salát. Číšník tam prý byl teprve druhý den a tak se stalo, že nám se Zdendou prohodili picy. Přišli jsme na to zhruba v polovině. Tak když jsme oba snědli přesně půlku, tak jsem si je prohodili a snědli zbytek svý co jsme si původně objednali. Jarce s dcerou a Jírovi tahle picérie nevyhovovala a tak zašli na oběd do nedalekého hotelu. Tím se naše skupina roztrhla. Bylo dohodnuté, že slabší skupina pojede kolem a ta silnější se pojede podívat na zříceninu.