Hlavní nabídka
Před časem mě bratr požádal, zda bych mu nepomohl v jeho bytě, co koupil v Mariánských lázních. Jelikož, pokud je to možné, vycházím vstříc, tak jsem souhlasil. Mělo se jednat o to, že chtěl, abych mu pověsil žaluzie a vyměnil fabku ve vchodových dvéřích. K tomu se časem přidalo zapojení digestoře a světla pod kuchyňskou linku.
Myslel jsem si, že to se dá zvládnou bez potíží za jeden den, avšak jako bývá u bráchových akcí, potíže číhaly na každém rohu. První víkend, kdy se akce měla uskutečnit, padnul, jelikož v bytě měli zedníci cosi dodělat a nestihli to. Proto jsme tam vyrazili o dalším víkendu. To už jsem věděl, že fabku měnit nebudu, jelikož tam budou stále ještě chodit řemeslníci. Co naopak přibylo, tak to, že brácha chtěl vzít vlek a na něj dát dvě postele. V plánu původně bylo i to, že se stavíme v Praze v Bauhausu a tam nakoupíme vypínač na elektrický žebříček v koupelně. Brácha mě říkal, že mě v 7:30 zavolá, abych měl čas se na to připravit, až se pro mě v 8:00 staví.
Ráno, poté co mě probudil budík nařízený na 7:00, jsem se umyl, nasnídal a vyčkával, kdy bratr zavolá. Zavolal v 7:50, že za 15 minut je u mě. Když jsem vylez z baráku, tak jsem viděl, že přijel bez vleku. Důvod byl ten, že v bytě na postele ještě nebylo místo, ač být mělo.
V rámci úspory času jsme nejeli do pražského Bauhausu, ale vyrazili jsme s tím, že to co potřebujeme, nakoupíme v Bauhausu či Obi v Plzni v nákupním centru Olympia, kde je prý podle informace jeho známých, vše. Když jsme tam dorazili, tak jsme našli vše, mimo těchto hobby obchodů. Proto jsme se vydali do centra Plzně, kde jsme narazili na Baumax. Tam jsme koupili lak na parkety, jelikož brácha chtěl natřít i prahy. Po marném hledání a následném „odchytu“ zaměstnance prodejny jsme našli i digestoře. Měli pouze dva druhy a to pouze s odtahem do komína. Na můj dotaz, zda mají nějakou s rekuperací (bez odtahu do komína) se na mě díval, jako kdybych mluvil španělsky.
Jelikož bratr potřeboval koupit ještě peřiny, což mě prozradil až poté, co jsme udělali kolečko přes Plzeň opět na dálnici a sjeli opět k nákupnímu centru Olympic. Tam jsme koupili peřiny v Kika , brácha přihodil ještě pár dalších věcí. Jelikož tam samostatné digestoře neměli vůbec, tak jsme zašli do vedlejší prodejny OKAY. Tam jsme digestoře našli, avšak jedinou levnější (ostatní nad 4000kč) měli opět jen jednu. Tak jsme vzali alespoň tu.
Už jsme projížděli s nákupem po parkovišti, kdy mě napadlo, jestli má koupený světla pod kuchyňskou linku. Neměl. Tak jsme zajeli na nejbližší volné místo a vydali se opět do Kika. Tam bratr objevil poslední svinovací metr na velkém stojanu, kde původně visela celá řada metrů od 1,5m do 10m, jelikož ten co měl doma, komusi půjčil. Já se vydal koupit potřebná dvě světla pod kuchyňskou linku. Prošel jsem oddělením elektra sem a tam a světla do kuchyně nikde. Poté, co jsem až překvapivě snadno odchytil správnou prodavačku, tak jsem zmíněná světla našel, avšak jak se ukázalo, měli opět poslední. Co se dalo dělat. Vzali jsme alespoň toto.
Do Mariánských lázní jsme přes plánovaný příjezd kolem mezi 10 a 11 hodinou. Nakonec jsme dorazili těsně před 12hodinou. Tam jsme si zašli na oběd a asi v půl jedné jsme se vrhli na vlastní práci. První věc, co jsem udělal byla, že jsem rozbalil velký balík žaluzií, jenž se měly namontovat. Ukázalo se, že vlastní plastové lamely žaluzií jsou přesně široké jako vnitřní rám špaletového okna. Tento problém se v naší rodině vyskytoval celkem často a řešil se jednoduchým způsobem a to přistřižením každé lišty asi o půl centimetru z každé strany. Druhý problém byl podstatně horší. Jednalo se o to, že žaluzie měla nahoře lištu, za kterou visí v okně. A ta lišta byla na každou stranu o 4cm širší, než prostor, kam se měla žaluzie umístit. Na okamžité řešení nebyly nástroje a tak se instalace žaluzií odložila.
Dostal jsem tedy další úkol. A to vyvrtat otvory pro držadla dvířek v kuchyňské lince. Jelikož jsem předpokládal, že budu vrtat maximálně otvory pro malé vruty na přichycení žaluzií, měl jsem sebou jen vrták průměru 2mm. Proto jsem si půjčil od řemeslníků vrták průměru pět milimetrů, jenž jsem na zmíněné otvory potřeboval. Jenže vrták byl zoufale tupý. Asi po dvou minutách, co jsem se pokoušel provrtat centimetrové čelo šuplíku, jsem byl stěží v polovině a z otvoru už vypadávaly černé piliny, místo světlých na začátku vrtání. Ze zoufalství jsem prohrábnul tašku, co jsem si v ní přivez nářadí a ejhle. Našel jsem svůj vrták. Nyní s mým vrtákem šly dělat díry jak po másle a i díky šabloně, co jsem si zhotovil z papíru. Za nějakých 20 minut bylo všech 10 skříněk a 2 šuplíky připraveny k osazení držadel, jenž prováděl brácha.
V Baumaxu v Plzni jsem koupil šňůrový vypínač, jenž měl snést 10A. Když jsem se ptal po příkonu žebříčku, kam jsem ho měl zamontovat, nikdo ho nevěděl. Mohutná šňůra však naštěstí ukrývala slaboučké dráty a tak jsem se o vyhoření vypínače již přestal obávat. Poté, co jsem přichytil světlo pod kuchyňskou linku, se ukázalo, že původní plán a to zapojit ho přes digestoř nepůjde, jelikož vývod je na druhé straně, a tak jsem vidlici jen zasunul do blízké zásuvky. Dále na řadě byla digestoř. Nakonec jsem ji jen připravil na zapojení, jelikož u digestoře, jak jsem předpokládal, nebyl přiložen žádný spojovací materiál na přichycení na stěnu a přes moje naléhání jsme žádné nekoupili.
Poslední úkol, co jsem ten den udělal, bylo sestavení rohové lavice. Nebývá to většinou žádný velký problém, ale v tomhle případě problém byl. Chyběl totiž návod. Jelikož moje zkušenosti se sestavování nábytku jsou celkem chabé (jediné co jsem poslední dobou sestavoval, byla jednoduchá kuchyňská linka, ale u ní jsem měl podrobný návod), tak mě trvalo asi 4 hodiny, než jsem z hromady přibližně z 20 desek a prken, za pomocí pěti druhů spojovacího materiálu, sestavil lavici. Kromě dvou nepasujících otvorů, kde jsem musel lavici „domluvit“ vrtačkou, se montáž celkem povedla.
Domů jsme vyrazili kolem 20:00 a doma mě brácha vysadil před barákem chvíli po desáté hodině. Dohodli jsme se, že příští víkend tam s ním zajedu znovu a to co chybí, tak to doděláme.