Hlavní nabídka
Začalo to vcelku nenápadně a skončilo jako jedna z nejnákladnějších pomocí, co jsem kdy dobrovolně uskutečnil. Šlo o to, že švagr pořeboval jisté dokumenty odvézt komusi nedaleko Říčan. V tom nebyl zas až tak velký problém. Důvod, proč jsem byl požádán byl ten, že já jeem z Prahy to mám do Říčan výrazně blíže, než on, z vesnice od od Hradece Králové. Souhlasil jsem a zmíněné dokumenty jsem od něj převzal.Trochu problém byl ten, že dokumenty jsem musel doručit do 17 hodiny. Na zmíněné místo se dalo dojet hromadnou dopravou s několika přestupy a pak dojít několik kilometrů pěšky. Což se mě pochopitelně nelíbilo a měl jsem zato, že se to takhle nedá stihnout. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl jet autem.
Vyrazil jsem z práce z Hloubětína chvíli po 15. hodině. Asi po kilometru plynulé jízdy po Průmyslové ulici jsem narazil na kolonu. Další necelý kilometr jsem zvládnul asi za 30 minut. Kolona pomalu popjížděla a já se pomalu sunul přes Uhříněves. Už se blížila 17. hodina a jsem byl uprostřed Uhříněvsi, stále uvězněný v koloně. Proto jsem zavolal dotyčnému, zda by ještě chvíli nepočkal. Říkal, že na mě ještě nějakou dobu počká. Za 30 minut mě volal, kde jsem a jelikož jsem byl stále v koloně a ke kraji Prahy jsem se přiblížil jen o pár set metrů. Dotyčný říkal, že už musíé domů, avšak že tam bude do 18 hodin jeho kolega.
Dojel jsem až na kraj Prahy na kruhový objezd. Jenže ouha. Tam kam jsem měl v úmyslu jet, byl zákaz vjezdu a objížďka mě vyvedla pořádný kus za místo, kam jsem potřeboval. Jelikož přímo po silnici na níž jsem se po objížďce napojil jet nešlo, musel jsem zastavit a podívat se kudy jet. Když jsem zo zjistil, tak jsem vyrazil, ale po několika kilometrech jsem opět narazil na objížďku. Tentokrát jsem se už neměl čeho chytit. Byl jsem někde na kraji Prahy v polích a na mapě jsem marně zjišťoval, kde to vlastně jsem. Tma a mlžno tomu výrazně pomohlo. Po pár kilometrech jízdy na slepo jsem zahlídl nějaký řadový domky a na jednom ceduli s názvem ulice. Vytáhl jsem mapu Prahy asi dva roky starou a zapátral jsem v rejstříku po ulici. Ještě tam nebyla zanesená. Vyrazil jsem tedy dál směrem kde jsem tušil centrum Prahy s tím, že tam snad potkám nějaké lidi, jich se zeptám.
Než jsem potkal je, v bezpočtu vozidel, co jsem potkal v protisměru, jsem potkal i jeden níklaďák. Když mě minul, tal se ozvala rána, ale jinak nic. Nezdálo se mě, že se něco rozbilo (navíc jsem jel v řadě aut, a zastavit nebylo kde ), a tak jsem pokračoval dále. Pak jsem dorazil kamsi na periférii Prahy, kde jsem se zeptal na cestu. Pár desítek metrů byla stopka. Nikoho jsem na hlavní neviděl a tak jsem tam začal najíždt, když se z pozarohu vyřítilo po hlavní auto. Tak jsem na to dupnul a najednou slyším cink, cink a pravé světlo začalo náhle svítit jinak. Poté co jsem zahnul a našel jsem místo na zastavení jsem se na to šel podívat. Ukázalo se, že pravděpodobně jak jsem minul náklaďák, tak ten mě asi kamenem rozbil přední reflektor, jehož sklo ještě nějakou dobu drželo na místě. Když jsem dupnul na stopce na brzdu, tak nevydrželo a vypadlo. Vzal jsem z kufru igelitový pytlík a lepemku a světlo jím přelepil, jelikož pršelo a obával jsem se, že by nechráněné světlo mohlo něco v dešti, jenž se mezitím rozpoutal, udělat.
Konečně jsem se trefil na správnou silnici a po několika kilometrech jsem uviděl správnou odbočku z hlavní. Ač jsem jel těsně před křižovatkou jen kolem 30km/h, stejně jsem díky dešti a mizerně svítícímu pravému světlu křižovatku málem přejel, ač jsem podle značky bezpečně veděl, že musí být každou chvíli. Poté co jsem protisměrem odbočil na vedlejší jsem se dostal po pár kilometrech na správné místo. Jenže ouha. Už bylo 18:05 a na úřadě bylo zavřeno. Naštěstí člověk, co z něj právě vyšel bočním vchodem se ukázal jako úředník, jemuž jsem zmíněné dokumety měl odevzdat. Slitoval se nademnou a dokumenty odemě převzal.
Původně jsem měl v úmyslu jet domů do centra a ráno do práce v Hloubětíně , kde běžně parkuju autem. Jenže pravé světlo bylo rozbité a sem tam mě začaly svítit světla nepravidelně, tak jsem dojel jen do práce, kam to bylo výrazně blíž. Vždycky, když mě jedno ze světel vysadilo, tak jsem zastavil a světlu "domluvil". Naštěstí už skoro nepršelo a tak už to nebylo zas tak hrozný. Jednou mě zhasly i obě světla, ale naštěstí ihned poté, co jsem chtěl vyrazit z krajnice poté, co jsem si myslel, že "domluva" pravému světlu se povedla. S vypětím sil jsem dorazil kolem 19:30
na parkoviště v práci. Tam jsem zjistil, že páska, jimž jsem přilepil rozbité světlo se zase odlepila a igelit žárovku téměř nechránil. Žárovka kupodivu vydržela a nepraskla.
Několik dní po sobě jsem se marně pokoušel dostat z práce dřív, abych koupil nové světlo. Původně jsem uvažoval, že bych koupil starší. Když jsem ale pročetl inzeráty, připočetl poštovný, peníze provolaný za telefon, tak jsem přišel a to, že se mě to riziko za to vůbec nestojí. Když jsem světlo konečně koupil, tak jsem si doma vzal čelovku a nářadí s tím, že světlo po práci vyměním. Práce se jako obvykle protáhla a já se na parkoviště dostal až po 18 hodině. Staré světlo jsem odpojil a vycvaknul z kulových kloubů.
Ruční šroub jsem odpojil bez potíží, avšak horní dva kloubové čepy držely jak přibitý. Až po chvíli jsem zjistil, že je shora drží dva šrouby. :o) Když jsem šrouby povolil, tak oba čepy šly už snadno vycvaknout. Nasadil jsem nový ruční šroub, nové kulové čepy a po chvíli usilí jsem měl světlo na svém místě. Zapojil jsem světlo a zkusil jsem jak svítí. Nic. Nesvítilo. Chvíli jsem se o to pokoušel, zda přece jen nebude fungovat a pak jsem to vzdal. Mezitím jsem si ještě na blízkou benzínku došel pro náhradní žárovku, jíž to stejně nebylo. Docela jsem se bál, že budu u auta mrznout, avšak kupodivu mě zima nebyla, jen ke konci mě začali zábst prsty u nohou. Bylo sice trochu pod nulou, avšak nebyl žádný vítr a to dost pomohlo. Jelikož byla středa, ve čtvrtek jsme měli firmení večírek a já v pátek, když jsem měl dovolenou, jsem chtěl odjet autem pryč, rozhodl jsem se odvést auto před barák v centru, kde bydlím.
V pátek kolem 9 hodiny jsem si došel pro auto, objel blok, jelikož jak je téměř pravidlem, tak pozdě večer je člověk rád, že vůbec někde zaparkuje, natož aby si moh vybrat kde. Zastavil jsem před vchodem do baráku, kde se chvíli před tím udělalo místo a kupodivu tam nikdo mezitím nezastavil. Když jsem po vystoupení z auta šel zkontrolovat světla, zjistil jsem, že jediný, co svítí je parkovačka v levým světle. Chvíli jsem se v tom hrabal, ale bezvýsledně. Jelikož jsem si matně pamatoval, že někde asi kilometr od mého bydliště je prodejna náhradních dílů na Fiaty, kde mě radili nějakou opravnu, vydal jsem se tam, aby mě o ní řekli znovu, což ochotně udělali. Ukázalo se, že opravna je nedaleko mého bydliště, odkud jsem před chvílí vyrazil. Asi po deseti minutách jsem dorazil do opravny, kde mě sdělili, že dneska nic už neopravují. Doma jsem si nakreslil schéma, jak udělám nouzový zapojení a vydal jsem na nákupy.
Zašel jsem tedy do prodejny s elektrosoučástkami a tam jsem koupil fastony, elektrikářskou čokoládu a izolační pásku. Poté jsem se vydal do klasického elektra, kde jsem koupil tři vypínače na kabel a nekolik metrů kabelu. Poté jsem začel zpátky do prodejny náhradních dílů, kde jsem doufal, že budou mít pojistku na kabel. Neměli. Tak jsem koupil nový konektory na světla, jelikož jsem ty původní nechtěl stříhat. Když jsem byl pár desítek metrů od prodejny, kdy jsem se vracel domů, napadlo mě, že by se dala klasická autopojistka nasunou do fastonů. Proto jsem se vrátil do prodejny a tam to vyzkoušel. Pojistka pasovala. Tím jsem vyřešil držák na pojistku, jelikož jsem nechtěl napojist světla bez ochrany přímo na baterku. Poté, když jsem dorazil domů, jsem přemýšlel, jak to celý dát dohromady. Z tohoto důvodu jsem opět zašel do elektrosoučástek, kde jsem koupil plastovou krabičku a znovu do elektra, kde jsem si pořídil kabelovou průchodku. To elektro bylo kousek od prodejny náhradních dílů -
Dopoledne asi v 10 hodin jsem vyrazil zamontovat to co jsem si připravil do auta. Více jak hodinu jsem marně hledal otvor, kudy bych vcelku silný kabel prostrčil z kabiny auta do motorového prostoru. Když jsem žádný nenašel, použil jsem jediný na který jsem narazil, avšak byl pro tento účel dost nevhodný -