Speed's page

Přejít na obsah

Hlavní nabídka

Speed's page > Články > Já & PC & net > Já a UT > Úvod - 1997__________duben 2003

Články > Já & PC & net > Já a UT
 

 
 
 
 

 
 
  • 1980

Moje první setkání s počítačem proběhlo na výstavě Zenit tuším, že v roce 1980. Pamatuju si kluka, který u něj seděl a koukal na cosi na televizi, která nahrazovala monitor. Říkal jsem si, co na tom počítači vidí ;)

  • 1987

Na konci léta roku 1987 naši přivezli ze Západního Německa počítač a situace se rapidně změnila:). Byl to Schneider CPC464 s vestavěnou kazetovou jednotkou, externí disketovou jednotkou a barevným monitorem. (Byl na úrovni Comodoru C64). Původně ho přivezli sestře, protože začala studovat gymnázium zaměřené na počítače, ale zaměření velice brzy zrušili a setra o počítače ztratila zájem. O to větší jsem projevoval zájem já s bratrem. Syn strýce, který nám počítač prodal, říkal, že se tak za měsíc naučíme pouštět hry. Ale dost nás podcenil. Toto jsme zvládli i s německým manuálem zhruba za hodinu. (Německy neumíme ani jeden ;). A za týden jsem zkoušel opisovat programy z německého manuálu a zhruba za měsíc jsem se pokoušel v Basicu o svoje první programy.

Měl jsem celkem štěstí, že jsem se ve stejné době ve škole učil základům Basicu. Tam jsme se učili na počítači Sapi, který dnes patří do naprosté prehistorie i osmibitových počítačů.Pro později narozené pro pořádek podotýkám, že byl předchůdcem klasiky českých osmibitů - PMD a těžkopádností ho zastínil snad jen počítač Maťo, který se prodával jako stavebnice. Stavebnice však neobsahovala žádné hotové moduly, jak by se mohlo zdát , ale integrované obvody, odpory, kondenzátory a plošné spoje! Když jsem dělal ročníkovou práci a dovolil“ jsem si udělat z grafických čár tabulku tak se milý počítač neustále padal. A tak jsem se dohodnul s profesorem a ročníkovou práci jsem udělal na domácím počítači. Ten jsem pak musel odvést do školy, abych předvedl, že program funguje. V tu dobu jsem už znal nazpaměť téměř všechny příkazy Basicu, který obnášel asi 130 příkazů.


A je Vám určitě jasný, že jsme taky hráli hry. A nebylo jich málo. Ze známějších to byl Boude dash, Tomahawk(simulátor vrtulníku), Arkanoid, Tetris, Space Invasion , Rambo, Crazy cars, Kane(kovbojské soutěže), Deflektor (logický rychlík se zrcadly). Za tu dobu asi 8 let, co jsme tento osmibit provozovali, tak se nám shromáždilo několik desítek kazet a disket. Diskety se zpočátku rozšiřovaly velice pomalu, protože nebyly vůbec k dostání a tak, když jsem dostal na 2 diskety (360kb), tak jsem z toho měl vánoce. Jedna totiž stála 350Kč a při tehdejším platu každého rodičů kolem 2000Kč měsíčně to byla od nich dost velká oběť. Ty diskety nebyly klasické 3,5 (jenž se sporadicky začali objevovat), ale jen 3 palce. A tak, když mě kamarád sehnal 5,25 a připojil ji k našemu počítači, byly diskety 5,25 noname za 10Kč kus hotovým požehnáním.


  • 1995

V roce 1995 jsem si po pěti letech v práci našetřil pro mě neuvěřitelných obnos a rozhodnul jsem se, že si koupím PC. Moc jsem tomu tenkrát nerozuměl a tak jsem si od kamaráda, který prodával počítače taky jeden postavit. Bylo P120 s „obrovskou“ 32Mb RAM, 2Mb S3, 1.6G diskem a 6x CD-ROM. Monitor jsem vybíral sám a dost dlouho a nakonec jsem vybral ViewSonic 17PS, na který dávali tenkrát 6-tiletou záruku, což bylopravdu luxus. (Bratr si koupil na konci roku 2001 19" ADI a pokud nepočítám úhlopříčku, tak má stejný parametry jako ten můj). Když to kamarád zprovoznil,tak mě volal a říkal:“Co chceš s tím počítačem dělat,vždyť je to rychlý jak průj….-cenz-.“ A tehdy jsem poznal nádhernou hru, kterou hraju dodnes a to Transport Tycoon deluxe. A „objevil“ jsem krásu 3D akce. Moje první akční hra, kterou jsem hrál opravdu hodně byla DukeNukem 3D. Když si brácha pořídil taky PC, tak jsme dlouhé večery pařili přes laplink.

 
 
 
 
  • 1997

A když Vodoo nastartovalo věk 3D, tak jsem si pořídil Vodoo1 s 6Mb paměti. To byla nádhera.Najednou z pixelového "smetí" byl nádherný prostorový obraz. Ale her bylo málo a ty nejnovější jsou vždycky pekelně drahý. V práci nám udělali klouzavou pracovní dobu, konečně k nám do kanceláře dorazili i počítače a tak mě napadlo, že bychom mohli vyzkoušet Duka v práci, jelikož šéf odcházel o něco dříve. To se ujalo a tak skoro každý den jsme tak hodinu hráli po síti Duka. Většinou jsme hráli ve třech ale občas i v šesti. Protože mapy co jsme měli nám nevyhovovaly, tak jsem vyrobil pár map vlastních a mezi nimi se nejvíce ujala mapa „Panel35.Bylo to prostranství obklopené paneláky. A protože jsem hrával s bráchou a i na síti v práci, tak jsem se stal velice nebezpečným soupeřem. „Ty jsi tak rychlý, že tě nevidím a pak už jsem mrtvý“, říkali v práci kolegové. Bylo to taky tím, že tenkrát nikdo z mých soupeřů nepoužíval úkroky do strany. Protože mě nebavilo hrát pořád jako Player1,2,3….a tak jsem si pomocí slovníku vymyslel nick. A ten byl Speed dead. Mělo to být rychlá smrt, ale později, za pár let jsem zjistil, že tomu tak není. (je to ve skutečnosti rychle mrtvý:) Ač je to vlastně zkomolenina původního významu, už jsem ho po té dlouhé době nechtěl měnit, protože se stal s mým já v elektronické formě.

Pak si pořídil komp i bratranec. Od té doby jsme o vždycky v létě při mé dovolené a o vánočních svátcích začali pořádat takovou mimiLAN párty. Brácha tam už jeden počítač má (už tenkrát měl dva a má je dva pochopitelně upgadovaný dnes) a tak tam máme celkem čtyři kompy na kterých se každý večer něco hraje. A stejný to bylo i letos (bohužel asi naposled v tomto rozsahu - r. 2002). Když mě už přestalo bavit hrát Duka v singlu, tak jsem zkoušel jiné hry Herektika, Qake II a jiné také i neakční hry.Žádná z těchto her mě nikdy příliš nezaujala. Pak jsem si jednou přečetl článek jak jednou bude vypadat Unreal. Článek mě velice zaujal, bohužel v tom článku.také psali, že ta hra vyjde až za rok. Nevyšla. Trvalo to asi tři roky, než jsem konečně uviděl demo. Bylo to nádherný zajímavý, ale vzhledem k mé konfiguraci počítače prakticky nehratelný Chvíli jsem se pokoušel hrát, až jsem pak řek dost a demo jsem zklamaný odložil. Za nějaký čas jsem se rozhodl na upgrade počítače na PII350, grafiku Ati Fury a SB-Live!. Na milý Unreal jsem ani nevzdechl, úplně jsem ho pustil z hlavy. Hrál jsem kde co, ale akční hry jsem prakticky vynechával. Ale jen do chvíle, co vyšlo demo Qake III Arena. To jsem zase začal hrát do omrzení. Pak mě ale začala zlobit základní deska v PC a tak jsem ji reklamoval a koupil jsem nový procesor (PIII700), protože ten starý (PIII350) poruchu nepřežil.

 
 

 
 
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky