Hlavní nabídka
Za cca 4 roky co víc jezdím, jsem tam nikdy nic nepotkal, ale dneska to bylo jinak. Kdybych tam vjel, tak by byl překvapený jak řidič, tak i já. Výjezd lemují vysoké keře, takže do poslední chvíli není nic vidět. Aby to bylo ještě zábavnější, tak uprostřed chodníku jsou dva kruhové poklopy, jenž jsou vystouplé několik decimetrů nad povrch chodníku. Do Braníka, nedaleko bývalých ledáren, kde jsem se stavil na nezdravou, ale vinikající klobásu jsem dorazil poté, co jsem shlédl „hru“ kočky se strakou. Kočka se jí snažila chytit a straka se jí zas naopak snažila někam odlákat. Úspěšnější mě přišla ve výsledku straka. Tam jsem pozoroval asi 8 letýho kluka, jak si o plakát s reklamou na nějaký sportovní kroužek „sportovní dítě“, hází odrazem míčem. Na Dvorcích mě zablokovalo cestu auto vyjíždějící z parkoviště od řecké restaurace. Nebyl to ale žádný pirát, co vyjde přímo z parkoviště a zastaví na cyklotrase. Tento poctivě najel na kraj parkoviště, podíval se a teprve pak najel na cyklotrasu. Někde mezi Žlutými lázněmi a Kublovem jsem potkal matku s kočárkem. Dítě drželo dlouhý balónek, jenž mě v okamžiku, když jsem ho míjel, strčilo před kolo. Sice jsem jel pomalu, ale i tak jsem byl rád, že kolo balónek lehce ohodilo a že neprasknul
Už celkem z velké dálky jsem viděl, že na přechodu před Výtoní už někdo stojí. Jelikož zase začalo krápat a sešeřilo se, když jsem dojel k přechodu, tak jsem pustil blikačku, vytáhl z kapsy na rámu přední blikačku, vzal jsem si ještě musli tyčinku, jenž jsem na tři sousta zlikvidoval a ještě ji stihnul zapít vodou z camelu, než se konečně rozsvítila zelená na přechodu. Grébovku jsem jako obvykle vytlačil – vyjel bych ji, ale nechci provokovat hlídače, jelikož se nahoru jezdit na kole nesmí a tudy se vracím celkem často. Pak už jsem jen prokličkoval uličkami k domovu. Doma jsem po otevření dveří čipem naučeným pohybem nohou rozrazil dveře a proběhl jimi, než mě těžké křídlo dveří dopadne na přehazovačku. Pak následovaly druhé, ale bezproblémové dveře a pak už jen nějakých 100 schodů do bytu, kde kvůli obavě ze zlodějů parkuju kolo. Býval bych ho dával do sklepa, ale ač vypadá vstup do sklepů slušně zabezpečen silnou mříží, tak jsem o pár věcí už přišel. Z tohoto důvodu tahám kolo do 4.patra bez výtahu. Ještě že majitel vyměnil klasický časovač za světla spínaný radarem. Byl docela opruz, když každou chvíli nějaký nájemník nastavil časovač tak, že člověk s kolem vyšel jen jedny schody a musel si zas rozsvěcet.
Poté, co jsem navštívil koupelnu, jsem zapnul počítač a začal psát tuto esej.