Hlavní nabídka
Na výletě do Brd mě Míša navrhla, abychom mohli udělat u mé babičky třídeňák do Orlických hor. Zeptal jsem se doma, a když nevyvstal žádný problém, začal jsem výlet plánovat. Zájem o výlet projevil postupně Zdenda, Jeseter, Míša, Petr, Eurodancer a Irena. Říkal jsem to výrazně více lidem, ale jejich účast byla víc, než nejistá. S blížícím se Termínem začaly jako obvykle problémy s některými účastníky. Stejně jako v létě, se Irena dva dny před plánovaným odjezdem omluvila pro nemoc. Eurodancer počátkem týdne tvrdil, že sice půjde na třídní sraz, ale výletu se zúčastní, avšak ve zkrácené formě. Původně jsem naplánoval odjezd v pátek odpoledne, ale většina účastníků by s tím měla problémy. Pokusil jsem se přesunout odjezd na osmou hodinu ranní v sobotu, ale neuspěl jsem. Nakonec se našlo řešení v podobě odjezdu v 9:11. Tento vlak však končil už v Hradci Králové a dál pokračoval už jen motorák, kde by s 6 koly značné problémy. Proto jsme se rozhodli, že z Hradce na místo ubytování (asi 35km) dojedeme na kole.
Po špatných zkušenostech s účastníky, respektive odpadlíky, z minulého víkendového výletu, co jsem pořádal, jsem rozeslal všem, co tvrdili, že jedou sms s tím, zda jedou opravdu, či zda si to na poslední chvíli nerozmysleli. Ukázalo se, že Eurodancer se rozhodl na výlet nejet a jít pouze na třídní sraz. Docela by mě zajímalo, zda bych se to dozvěděl dříve, než na srazu na nádraží, kdybych tu sms neposlal. Míša mě odpověděla, že neví, jelikož má střevní potíže. Začal jsem zvažovat o tom, že pokud pojedeme jen ve 3 lidech (Zdenda, Jeseter a já), že výlet zruším. Míša pak naštěstí zavolala, že přece jen pojede. Přišla ale s nápadem, že ona a Jeseter pojedou bez kola. Nebyl jsem z toho nějak extra nadšený, že se cyklovýlet tak rozpadá, ale alespoň bylo skoro jasné, že se výlet podaří uskutečnit. Měl jsem neblahé tušení, že výlet padne kvůli počasí, jelikož na prodloužený víkend hlásili déšť či alespoň přeháňky. Kupodivu se tak nestalo.
Na místo srazu k pokladnám na Hlavní nádraží jsem dorazil něco před 8:30. Těsně před 8:45, což byl čas srazu, se objevil Jeseter, a jelikož fronty k pokladnám byly dosti dlouhé, okamžitě se do jedné zařadil. (Asi za 20 minut na něj přišla řada.) Sdělil mě také, že Zdenda je již na cestě a dorazí co nevidět, jelikož s kolem to nejde tak rychle. Mezi tím, jsem měl telefon od Míši, že jí ujel z Radotína vlak a že jí vezou autem. A že jí máme koupit lístek a pak říct, na který nástupiště má běžet. Když už se blížila 9 hodina, byl jsem jak na trní, když se konečně objevil na kole Petr a vzápětí dorazila bez kola i Míša. Lístky jsme už taky měli a tak jsme vyrazili. Běžným vchodem to nešlo, jelikož byl kvůli rekonstrukci uzavřen. Tak jsme se vydali po šipkách oklikou. V dosti zúženém místě, před odjezdovou tabulí se tísnil dav lidí a rychle projít s kolem bylo nemožné. Poté, co jsme se konečně dostali do vlastního podchodu pod kolejemi, jsem přidal do kroku a Petr nasedl na kolo a vyrazil.
Na nástupiště jsme vyběhli asi minutu před odjezdem vlaku. Vlak nikde. Trochu jsem se lek, že vlak je už pryč, ale ukázalo se, že vlak teprve najíždí. Jeseter s Míšou šli zabrat místa a my naložit kola. Počkali jsme, až naloží kola cyklisti, co se dostali k vagónu dřív a pak jsme naložili svoje kola. Ukázalo se, že spěch prvních cyklistů nebyl na místě, jelikož my jsme jeli dál jak oni. Průvodčí dal stvrzenku Petrovi, ale v nastalém zmatku (v průběhu nakládání našich kol zaznělo, že vlak je připraven k odjezdu), když se Petr zeptal průvodčího, komu dal stvrzenku na kola, tak prohlásil, že někomu jinému z nás. Ve vlaku jsme se shodli, že já ani Zdenda stvrzenku nemáme a jelikož Petr byl přesvědčený, že ji nemá taktéž, shodli jsme se na tom, že ji asi dal první skupině. Průvodčí nás ubezpečil, že ač stvrzenku nemáme, tak nám kola vydá, jelikož si nás pamatuje. V průběhu cesty Petr zapochyboval o tvrzení průvodčího a stvrzenku u sebe našel :o) Vzhledem k tomu, že jsem vlezl do vagónu jako poslední, tak na mě vyšlo místo dvě řady sedadel za naší roztroušenou skupinou.