Hlavní nabídka
Za chvíli na to se spustil liják a sem tam se i zablesklo. Tak jsme si dali s klidem ještě další pití a nějaký moučník. Mezi tím nám volala Míša, že v Telči tak leje, že se jim ani nechce vylézt z auta. Předtím, než jsme vyrazili, jsme se dohadovali, zda zajet do kempu a tam si odložit a pak jet do Telče či jet přímo do Telče a pak do kempu. Vyhrála druhá varianta, jelikož jak jsme se shodli, bychom stavěním stanů ztratili hodně času, a na prohlídku města bychom se dostali docela pozdě odpoledne. V klidu jsme dojedli, a jelikož bylo po dešti, tak jsme se vydali do Telče.
Tam jsme se už chtěli vydat na prohlídku s koly, když tu se ukázalo, že Míša s Líbou už na nás tam čekají. Tak jsem chvíli počkali a oni se ukázali i se sem Kubou, jehož dostali zase na hlídání. Líba se ochotně ujal hlídání kola tak jsme si mohli v klidu obejít náměstí bez kol. Míša s Jitkou se vydaly do cukrárny a část dalších na obhlídku náměstí a hradu. Zdenda se chtěl ještě stavit na zmrzlině, co zahlídnul, když jsme přijížděli k náměstí. Tak jsme tam zašli, ale akorát zavřeli. Když jsem se opět všichni sešli na náměstí, dohodli jsme se, že zajedeme do Teska doplnit zásoby. Poté, co jsme nakoupili vše potřebné, tak někteří z nás využili možnost si odložit bagáž do auta k Míše.
Dalibor, jenž toho měl za ten den dost odložil vše, někdo si tam odložil jen nákup, já jsem se zbavil stanu, spacáku a karimatky a nechal jsem si jen brašny. Nyní jsme se vydali do dalšího kempu na přespání. Jeli jsme přes Vanov do Řásné. Zde jsme opět čekali, až se sjedem, jelikož zde jsme odbočovali do Lhotky. Díky několika sjezdům a výjezdům jsme se docela roztrhali. Z Řásné nás do Lhotky čekal už jen pěkný sjezd. V kempu jsme si udělali malý táborák a trochu i pokecali, než nás zahnal pozdě večer do stanů déšť. Vybrali jsme si místo na kraji kempu pod stromy a tak jsem měl trochu obavy, aby vítr, co předcházel dešti, neulomil nad stany nějakou větev.
Ráno jsme se zbavili veškeré bagáže, co jsme nepotřebovali na cestu, a nacpali ji Míše do auta. Do auta se přidal Dalibor i jeho kolo, jelikož s výletem končil a jel se domů učit. Vyrazili jsme směr Mrákotín, Olši, Mysletice, Zadní Vydří, Kostelní Vydří do Dačic. Zastavili jsme na náměstí. Já jsem musel ještě mít fotku pomníku kostkového cukru a tak jsem se vydal kousek zpět, abych si ho vyfotil. Další naše cesta pokračovala na Hradišťko, Vnorovice. Někde u Dobré vody se k nám přidal nějaký menší pes a běžel spolu s náma několik kilometrů do kopce a stíhal ještě značkovat patníky. Naposledy jsme ho zahlédli, při sjezdu, kdy jsme jeli 40km/h a on stále za námi pelášil, co to šlo. To jsme se blížili k Mysleticům.
Když jsme se blížili Starému Hobzí, tak jsem si myslel, že už jsou to Slavonice, jelikož na mě začínala doléhat krize, jenž na Zdendu již dolehla. Následovala asi 8km trasa, jenž vedla téměř neustále mírně do kopce, kde i na mě dolehla krize. Proto jsem byl velice rád, když konečně následoval krátký sjezd do Slavonic. Když už jsme projížděli dolů z kopce Slavonicemi, někdo si všimnul, že z jedné zahrádky přes restaurací na nás mává Míša. Tak jsme tam zakotvili a dali si tam oběd. Jak jsme tam jedli, tak kolem projely dvě kolony každá asi o 50 motorkách. V téhle restauraci jsem byl rád za každou minutu odpočinku a měl jsem docela obavy, jak pojedu dál. Naštěstí síly se trochu vrátily, a ač to nebylo ideální, tak krize byla ta tam. Ze Slavonic byl pěkný sjezd, kde jsem zatím dosáhl zatím nejvyšší rychlosti na současném kole a to 65km/h. Jelo by mě to i rychleji, ale ostatní měli horská kola a jelo jim to pomaleji a v téhle vysoké rychlosti jsem je nechtěl předjíždět a tak jsem mírně přibržďoval.
Náš cíl bylo nejdříve Staré město pod Lanštějnem a následně hrad Lanštejn. Než jsme tam dorazili, tak jsme se zastavili u historického značení hranic Čech a Moravy a také u jednoho bunkru. Dále jsme se zastavili v místě, kde byla kdysi Jitka na táboře a jak se ukázalo, se tam svého času vyskytoval i Zdenda. Na hrad jsme dorazili akorát chvíli před dobou, kdy vypustili poslední skupinu toho dne z prohlídky hradu. Dole pod hradem jsme si dali malé občerstvení a vyrazili do kempu Osika.