Hlavní nabídka
V Přepychách to už byl regulérní déšť. Když jsme se blížili ke konci Přepych, někdo zpozoroval, že z boční silnice vyjel Krušnohorák. Tak jsem zrychlil a dohnal ho a společně jsme pak počkali na zbytek skupiny. Poté co jsme vyjeli táhlý necelý kilometr dlouhý kopec na Křivinu, tak nás už jen čekal sjez do Bolehoště. Na vrcholku kopce jsem všechny instruoval, že jak vyjedeme z lesa, tak už bude odbočka na Bolehošť, kam jedem. Než jsme se vydali z kopce, tak už bylo po dešti. U babičky jsem vtáhl klíče a chtěl odemknout. Jenže ukázalo se, že jak jsem si z velkého svazku klíčů vzal jen jeden v domnění, že je od babičky, tak se ukázalo, že tak tomu není. A tak jsem byl nucen zazvonit. Přišel otevřít švagr a rovnou nás pustil s kolama do garáže.
Večer Aleisa rozkrájela meloun a vytáhla šampaňský, jelikož měla narozeniny. Já jsem zas nechal ohřát guláš, do kterého se všichni pustili. Bavili jsme se o všem možném a ukázalo se, že jediný účastník něžného pohlaví má rád puzzle. Slovo dalo slovo a tak se stalo, že jsem jí nechal složit jednu 1000 s kresleným západem slunce. Sestra a švagr šli do hospody a říkali, ať se za nimi stavíme, ale nakonec to dopadlo tak, že jsme obešli oba rybníky kolem dokola a pak šli spát. Naše dvojice, co spala den předtím v autě, si to tentokrát rozmyslela, a šla si lehnout do pokoje na matrace.
Ráno jsme vstali výrazně později, než předešlý den.Sotva jsem se probral, tak mě Aleia přinesla složený puzzle. Krušnohorák se rozhodl, že nebude spěchat a že si v klidu zabalí a pak se ještě sám projede a i sám pojede vlakem do Prahy. Tak jsem se s ním v rychlosti rozloučil a pospíchal za zbytkem skupiny, co čekal před plechovou boudou na kola. Když jsme vyjeli, tak jsem je navedl stejným směrem jako předešlý den. Sotva jsme vyjeli na kopec nad Bolehošť, tak bylo první drobné zdržení. Sašovi spadnul řetěz. Pokoušel si ho nasadit při jízdě z mírného kopce, ale nepodařilo se mu to, a tak zastavil a řetěz nasadil. Dojeli jsme až na kraj Týniště, kde jsme odbočili do lesa a zase projeli po pěkné lesní asfaltce až k oboře s daňky. U rybníka v lese našel Saša několik hub. Nyní byli výrazně blíž jak v pátek a pásli se jen pár metrů od ohrady. Když už jsme málem vyráželi dál, tak se kolem nás prohnalo auto a zastavilo zevnitř u závory u statku. Vystoupil nějaký chlap a z kufru vytáhnul vyvrženou srnu a kamsi ji nesl. Když jsme vyjeli na hlavní, zatočil sem do Třebechovic. Myslel jsem si, že se rádi podívají na známý Třebechovický betlém. Ale všichni byli nějak kulturně zmoženi a tak jsme si dali jen zmrzlinu, jenž prodávali hned vedle muzea betlémů. Poté jsme zajeli ještě o 500m dále, kde jsem jim ukázal kopec, či spíše kopeček Oreb. Stál na něm kostel a k němu vedlo několik desítek schodů.
Poté jsme se obrátili a přes Polánky a Ledce se vrátili až k Bolehošti. Až tam jsme hned nedojeli. Hned za přejezdem, jsme zahnuli na Lipiny a dojeli až do lesa, jemuž se tu říká Bory. Zavedl jsem nás několik set metrů do lesa, aby Aleisa se Sašou mohli natrhat borůvky, jak plánovali. Borůvek bylo vcelku dost, ale stejně se rozhodli, že zajedou ještě dál a tak jsme se rozloučili. Zdendu zajímal blízký písník a tak jsem mu ho ukázal seshora a pak jsem kluky zavedl na kraj po cestě, kudy dřív jezdili náklaďáky do lomu. Byli celkem zklamaný, jelikož písník byl hodně zarostlý. Potom jsme zajeli k babičce, najedli se guláše, zabalili a vyrazili na vlak.
Když jsme vyjížděli z Bolehoště, tak jsem kluky požádal o foto u cedule, v čemž mně vyhověli. Když jsme dorazili na nádraží v Týništi, tak jsem s obavami šel koupit lístky na vlak. Příjemně mě překvapilo, že tady s tím neměli vůbec řádný problémy a dokonce mně prodali jízdenku na tři kola na jednom lístku. Kola jsme naložili a po chvíli procházení vagóny zakotvili na volných místech. Já si sednul k nějakému staršímu chlapovi, jenž se mnou dal do řeči. Ukázalo se, že je to nějaký sochař, co je v ochotnickém divadelním spolku co hraje v divadle Říše loutek na Starém městě. Když jsme dorazili na Masaryčku, tak ještě počkal, až nám vyloží kola, aby viděl, na čem jezdíme, pak se uklonil, jak to dělávají na konci představení, a zmizel. Já jsem ještě pořídil poslední foto Zdendy a jeho bráchy.
Oni se vydali na kole na Hlavní nádraží a já jelikož jsem o tomtéž uvažoval také, avšak na Můstek, vydal jsem se též na kole do pražských ulic. Dojel jsem až na Náměstí republiky, kde jsem se chytil nějaké cyklistky, jenž mě zavedla zadem k Tylovu divadlu. Tam jsem se od ní trhnul, a jelikož ulice na Můstku byla narvaná turistama, rozhodnul jsem se pokračovat dále a projet Perlovkou. Tam jsem se vyhýbal nějakým chodcům a vjel jsem na šikmý obrubník. Hned jsem věděl, že je zle. Kolo mě podjelo a začalo padat na bok. Nevím jak, ale nějak jsem to sám ustál. Kolo spadlo na zem. Jak jsem se vycvak z SPDéček netuším. Pamatuju si jen to, že jsem začal padat a pak až to, že stojím rozkročený nad padlým kolem. Nasadil jsem brašny, co se mě vyhákly a pokračoval dál na Můstek a pak metrem domů.
Na to, jaký hlásili počasí a jaký také na některých místech v Čechách bylo, se ohledně počasí dle mého názoru výlet podařil. Doufám, že se podařil i cyklisticky, ale to ať radši posoudí zbytek účastníků. Památek pod Orlickýma horama je spousty a tak nevylučuju, že uspořádám další výlet do této oblasti, když o něj bude zájem.
Na reportáž na původním webu s fotkami a dalšími podrobnostmi se můžete podívat zde.