Speed's page

Zpět Dále

Ráno bylo vidět, že se kuchařka z včerejšího poučila a na vedlejším stolku vedle stolu byl obrovský pytel rohlíků. Poté co jsme se nasnídali a rozloučili s těma, co jeli auty, jsme opět pro jistou dali do kupy včerejší pomalou skupinku - Lioneska, Kikly a já a vyrazili jsme o chvíli dřív. Počasí nebylo až tak příznivé jako předchozí dny a drobně pršelo. Poté, co jsme opět projeli přes Domašov a začali stoupat na Hraničné Petrovice, nás s troubením předjely, ještě před koncem Domašova,  obě auta. Silnice byla zase nahoru a dolů, ale k svému překvapení jsem ji zvládal celkem rozumně. I když jsem byl nucen jet svoje tempo, jelikož když bych se přizpůsoboval ostatním, tak by mě síly došly výrazně dřív. Vzhledem k tomu, že jsme nevěděli, jak budeme stíhat, tak jsme vynechali pramen minerální vody, jenž jak "automobilisti", tak i zbytek naší skupiny navštívil.  Já jsem někde, většinou na kopečku počkal na své dva parťáky, tím si i krátce odpočinul a udělal nějaké ty fotky.

Poté, co jsme se přiblížili ke Štenberku, jsme v Lipině najeli na hlavní silnici a jeli jsme jak jinak, než zase do kopce. Po pár stech metrech (chráněni širokou krajnicí) jsme v nepřehledné zatáčce odbočili doleva. Provoz byl naštěstí hodně slabý a tak to šlo bez problémů. Následoval pěkný sjezd po krásné široké hladké silnici. Asi po 3km sjezdu jsme se zastavili a zeptali na cestu k hradu. Udělali jsme to právě včas. Asi po sto metrech vpravo byla dolů prudká ulička dlážděná kostkami. Což mě s nákladem na nosiči a po dešti moc nepotěšilo. Dolů jsme se s jednou zastávkou na zorientování  dostali bez problémů. Poté, co jsme prolezli hrad z horní části, jsme se dozvěděli, že hlavní část skupiny čítající něco přes 10 lidí, je z druhé strany hradu, kde je oficielní vchod do expozice. Tam jsme chvíli poseděli a poté se přesunuli o pár set metrů níže do hospody na oběd. Byl jsem trochu nervózní, jelikož kola jsme měli venku a seděli úplně vzadu v hospodě. Udělali jsme klasickou cyklohroudu a já pro jistotu zámek protáhl i skrz popruh spacáku, jenž byl na brašnách držen jen gumcukem  a šel by tak velice snadno sebrat. Obsadili jsme dva stoly v jedné místnůstce hospody. Stoly byly hodně nacpaný, jelikož sotva, co jsme se usadili, dorazila i automobilová skupina. U dvou stolů pro čtyři osoby nás tam sedělo 12 s tím, že u jedné kratší strany sedět nešlo a tak se u protější tísnili dva lidi. Když jsme se najedli, tak jsme se znovu rozloučili se skupinou, co jela domů auty, vydali směrem na Olomouc.

Zpět Dále