Speed's page

Zpět Dále

Od občerstvení se jelo po lesní cestě a k prameni Odry se z ní odbočilo do lesa po pěšince, jenž se brzy tratila mezi stromy a četnými kořeny. Asi 50m před vlastním pramenem Odry jsme zaparkovali kola a šli dál pěšky. Člověk si musel dát velký pozor, jelikož okolí pramene bylo dosti podmáčené a nebyl problém následující krok skončit s vodou nad kotníkem. Pramen Odry byl dřevěný přístřešek, ale ti co si mysleli, že si zde doplní vodu, měli smůlu. Vlastní pramen měl podobu zamřížované studny. Dále jsme pokračovali přes "Varhošť" na "Bílý kámen" podle níž je tato akce pojmenovaná.  K bílému kameni se váže zajímavá pověst. Před tímto místem jsme projeli opět kolem dalšího občerstvení a po dalších několika stech metrech hledali na rozmoklé a rozježděné louce kudy by to šlo projet dále. Když jsme nakonec k "Bílému kameni" dorazili, museli jsme nechat kolo kousek nad ním, jelikož k němu vedl velmi prudký svah (jenž jeden co to uměl, s jistými potížemi sjel). Tam jsem po chvíli opět setkali s částí naší hlavní skupiny.  Prohlédli jsme si okolí, krásný výhled do krajiny a poté vyrazili nazpátek. Chtěli jsme si něco dát na občerstvení, ale jelikož se pomalu blížil závěr akce, tak byli značně vyjedení a vypití a já jsem si tam nic nevybral.

Poté, co jsme projeli "Bores" a "Velkou střelnou", kde jsme uhnuli (na rozdíl od Pepy, jenž to vzal rovně) na železniční zastávku Smilov. Po pár kilometrech jsme narazili na pěknou asfaltovou lesní cestu. Pustil jsem to, jelikož klesání udržovalo bez větších problémů rychlost 20-25km/h a já jsem si užíval jízdy. Když jsem jel už dlouho sám, jelikož Lioneska a Kikly jeli opatrněji a asi se i víc rozhlíželi po krajině, tak jsem na odbočce na "Smilov" počkal, než se objeví, což asi za 15 minut nastalo. Mezitím však už uplynul čas, do kdy se měl oficielně vyklidit prostor. Byl jsem ale celkem v klidu, jelikož ke kraji to mělo být už jen pouhý jeden kilometr a při sjezdu jsem na jeho začátku potkal skupinu pěšáků, jimž mohlo trvat ještě něco k hodině, než by se dostali mimo vojenský prostor. U bývalého mlýna jsme se opět potkali s některými s hlavní skupiny a vydali jsme se podél Bystřice k Domašovu. Cesta se různě vlnila podél říčky Bystřice. Několikrát jsme podjeli trať, až na jednom místě jsme se zasekli a nakonec jsme se vydali prudkým svahem přes trať na místní silničku. Poté jsme projeli kolem místního lomu až k našemu ubytování ve skautské základně. K večeři jsme měli řízek a bramborový salát, po němž se jen zaprášilo. Původně se plánoval večer táborák, ale z důvodu deště, jenž propuknul chvíli po našem příjezdu z něj sešlo. Počasí bylo celý den takové podivné - na sluníčku bylo vedro, ve stínu zas zima.

Zpět Dále