Speed's page

Část první

Když jsem měli pořezaný a naštípaný dříví, tak jsem se vrhli na sele, jelikož mezitím už dorazili další co přivezli "prasostroj" – jednoduchý gril. Při pohledu na konstrukci grilu jsem začal mít obavy, zda se na to vůbec to sele vejde. Myslel jsem si, že z lidí, co dorazili, má s grilováním prasete zkušenosti, ale ukázalo se, že k mému údivu mám s grilováním prasete zkušeností nejvíce já sám, ač jsem si na vše kolem prasete na svých narozeninách nechal obstarat řezníkem. A to od vyvrhnutí, naložení, napíchnutí a vyrobení mazaní. Ač jsem Pavla důrazně upozorňoval na potřebu drátu na vyvázání prasete a bylo mě sděleno, že mojí starostí je jen vlastní prase, tak se samozřejmě stalo, že dráty nebyly. Prosto se kluci rozběhli po okolí a něco přinesli. Drátů nebylo moc a byly značně zrezlý z čemuž odpovídala jejich vysoká lámavost.

Kluci sele napíchli na rožeň a Honza do dutiny nasypal pažitku, cibuli, česnek, papričky a nějaký další koření. Poté ho začali přivazovat. Z drátu vytvořili asi 3násobný "opasek" kolem dokola selete. Účel to sice plnilo, ale ořezávání by bylo hodně obtížný a dráty by byly brzy volný. Proto mě to nedalo a vložil jsem se do toho i já. Opasky jsem zrušil a chytil jsem prase krátkými smyčkami kolem páteře k hlavní tyči grilu. Poté jsem chytil konce žeber na pomocné tyče grilu, kam jsem přivázal i všechny nohy. Jelikož se ukázalo, že sele je příliš velké, byli jsme donuceni zkrátit nohy o kopýtka, aby se mohlo točit. Poté jsme ho na Honzův návrh (mě osobně se příliš nezdál) , zabalili do alobalu a ovázali opět ovázali drátem. tentokrát jen dokola. Nešlo to zas tak snadno. Alobal se velice snadno trhal a sele se muselo ovinovat ideální silou. Pokud by člověk alobal napínal málo, tak by plandal, ale pokud zas příliš, tak se dosti snadno trhal.

Souběžně s tímto se zprovozňoval výčep. Nejdříve dorazil sud, pak i chlazení s pípou, s nímž Pavel strávil dlouhou noc při její opravě. Avšak problémy byly stále. Nejdříve tekly hadičky, poté zas nefungovala pumpička. Poté co kdosi vytáhnul historickou pumpičku od auta, tak bylo vše funkční a zájemci o pivo se jen hrnuli.

Po čtyřech hodinách grilování jsme se rozhodli, že sundáme alobal. Z alobalu sice už nějakou dobu předtím kapala šťáva, ale ukázalo se, že sele je skoro ještě studené. Když se odstranil alobal, začal obsah dutiny padat do ohně. Po dalších asi 2 hodinách jsme začali odkrajovat kůži a kolem půl deváté jsme se konečně dostali na maso. V tu dobu se začalo popíjet pivo a i zpívat. Letos byla muziku tvořily dvě kytary a benžo. Harmonika letos chyběla. Pavel se postaral o pobavení všech přihlížejících, když poté, co se houpal na vcelku vysoké židli, skončil náhle na zemi. Úhel co svíraly nohy židle se zemí jež dávno nebyl kolmý a tak jsem si došel pro foťák. Bohužel než foťák po zapnutí naběhnul, Pavel již na židli neseděl, ale již se válel po zemi. Tak jsem vyfotil alespoň tuto rozpadlou židli. Další věc, co mě v pozdních hodinách zaujala, byl podivný úhel kardanu mezi motorem a rožněm. Ukázalo se, že jeden ze dvou svarů mezi kardanem a motorem se utrhl, ale i tak druhý to vydržel a o sele jsme nepřišli.

Část lidí odjela v průběhu noci a zbytek, si šel lehnout do chaty (jako třeba já), někdo si přivez stany a dva spali jen tak pod širákem. Začátek a konec mýho spaní bylo v pohodě. Horší byla jeho střední část. To Pavel, co ležel vedle mě začal příšerně chrápat a nedovolil mě usnout až do chvíle, co si vzpomněl, že má uložený děti ve stanu a že by se tam samy mohli bát. V době, když Pavel chrápal, dostal jsem spásný nápad. Víceméně náhodou jsem měl sebou malý rádio od Hewlett-Packard se špuntoidními sluchátky, jenž ideálně izolují od hluku. Když jsem si je nasadil, tak sice hlasitost Pavlova chrápání sice poklesla, avšak stále bylo dosti hlasité. Proto jsem si pustil vcelku potichu rádio a na tomto pozadí již Pavlovo chrápání téměř zaniklo. Pepa, jenž mě přivez, tak měl problémy jiného charakteru. Šel spát do auta a jelikož se zamknul, stačilo, aby se trochu zavrtěl a začal vřeštět autoalarm. To se dělo  celou noc. Ráno jsem se vzbudil už kolem 8, ač jsem šel spát kolem půlnoci a koukl jsem se, jak chata opět ožívá. Většina lidí se začalo uklízet a balit. Vcelku nás překvapilo, že v chladící části pípy,

Kolem jedné hodiny jsme už měli pořádný oheň a sele jsme i s grilem na něj přesunuli. Elektrické zapojení grilu v nás nebudilo příliš velkou důvěru už minimálně v tom, že dráty měly obyčejnou PVC izolaci a byli velice blízko ohně. Proto je jiný Pepa (jenž narozdíl do toho prvního přijel na kole), obalil společně s motorkem alobalem. Po zapojení grilu se nám zdálo, že se vůbec netočí. Bylo to ale klamné zdání. gril se točil, ale "závratnou" rychlostí, jenž jsem pak v průběhu večera změřil na jednu otočku za 8 minut. Jelikož gril nebyl ideálně ustaven, pokusilo se pár jedinců jeho polohu trochu upravit a mělo to za následek asi tři pády selete do ohniště.

kam se lila voda na chlazení byla zamrzlá a byl tam led, ač venku přes noc rozhodně nemrzlo. Karel mě nabídnul, že mě vezme do Prahy a tak jsem jeho nabídku přijal. Než jsme odjeli, vyfasovali jsme každý kus prasete, jelikož na rožni zůstala asi polovina selete. Bylo to i tím, že většina lidí na noc odjela domů a sele se začalo ořezávat až v pozdních večerních hodinách.

Tak skončily první "buřty" kdy se poprvé v desetileté historii nepekly buřty, ale prase.

Část první      Nahoru